18. Kapitola - Příběhy - obrázek

18. Kapitola - Příběhy - obrázek

Takže je tu další kapitolka. POZOR!!! Tahle kapitolka obsahuje jistá fakta z Rozbřesku. Je to to tučně zvýrazněný. Jinak kapitolka se mi zdá divná, ale snad se bude líbit. Komentáře potěší a omlouvám se za chyby.

            Jo, tak to jsem teda věděla.

            Carlisle těkal pohledem ze mě do papírů a zase zpátky. Zbytek vypadal hodně zmateně. Edward se mračil a mě napadlo, že Carlisle četl i ve svých myšlenkách quiletštině. Přitáhla jsem si nohu pod bradu a dívala se na své propletené prsty.

 „Carlisle, můžeš nám říct, co se tam píše?“ zeptala se najednou Rosalie.

 „Mohl bych, ale nejsem v překladu tohohle jazyku tolik zběhlý. Byl bych radši, kdyby to přečetla Bella,“ řekl a pohlédl na mě.

            Pokrčila jsem rameny a vzala si zpět ty papíry. Vzala jsem ten nejstarší – ostatní jsme položila na stůl - , nadechla se a dala se do čtení.

 „Margaret poprosila několik členů smečky o pomoc. Od té doby, co se ztratily její děti v lese, uběhly už tři sluneční poutě. Její žádost odmítli. Prý musí chránit kmen před studenými. Což byla pravda. Včera se opět ztratily dvě dívky. Margaret se však nehodlala vzdát. Oblékla se do hávu bojovnice, k pasu si připnula dýku svého zesnulého muže, přes rameno si přehodila luk a šípy, a vydala se do lesa. Sama. Spousta z nás si myslela, že je to naposledy co ji vidí. V lese se pohybovali studení a ona se nechráněná vydala hledat své děti. Snad proto nás tolik překvapilo, když se po pěti slunečních poutí objevila na kraji lesa a ne sama. Po boku jí stáli její dva pětiletí synové. Lidé to považovali za zázrak. Když pak řekla, že zabila dva studené, spousta z nás se jí vysmála.

Ale šaman se jí zastal. Řekl, že prý Margaret prošla změnou. Toho večera se konala rada u ohně a Margaret nám vyprávěla svůj příběh. Byla v lese a usnula. V noci k ní přišel duch našeho předka, který dává vyvoleným moc, aby si propůjčovali jeho podobu. Podobu vlka. Prý nepřišel sám. Vedle něho kráčela překrásná žena. Jeho manželka a naše společná matka. Nikdo nezná její jméno, ale vypráví se o ní, že byla velmi krásná, a protože ji její manžel velmi miloval, dal jí jakýsi dar. Ten dar teď měla Margaret. Šaman nám vysvětlil, že Matka – jak se jí obecně říkalo – Margaret předala moc, kterou původně měli mít vyvolení, ale neboť se jí její manžel vzdal, připadá tak tato moc pouze vyvoleným ženám. Několik mužů zneklidnělo. Žena, že má moc, kterou měli mít oni? Bylo vidět, že Margaret ani šamanovi nevěří, ale když Margaret roztáhla dlaň a na ni se objevila ohnivá koule, všichni před ní poklekli. Margaret byla vtělením Matky.

Několik mladých mužů se o ni začalo ucházet. Vidina božského potomka byla velmi lákavá. Ale rada starších měla na věc takový názor, že pokud by Margaret měla nyní někomu zplodit potomka, měl by to být někdo silný a mocný. A tak rada zadala mužům několik úkolů. Během jejich plnění se Margaret bouřila. Nechtěla si nikoho vzít a potomky měla, jak sama několikrát řekla. A to se nejspíš stalo osudným. Den před ukončením úkolů se našli její chlapci utopení v jezeře. Truchlila a slíbila jejich vrahovi pomstu, ale nikdy k tomu nedostala příležitost. Všechny úkoly vyhrál Nayo – bezcitný bojovník. Margaret ho nenáviděla, ale do sňatku byla přinucena. O rok a půl později porodila chlapce a při porodu zemřela. Chlapec neměl ani božskou moc po matce a ani nedostal to privilegium si propůjčovat podobu předků. Tehdy se starší shodli na tom, že pokud se objeví další Vyvolená, bude si muset vybrat manžela sama, ale bude to muset provést při určitém rituálu a ani jí vybraný muž to nebude mít tak jednoduché. Úkoly se zrušily, ale souboj zůstal. Teď stačilo pouze čekat na další dívku, kterou si Matka vybere,“ dočetla jsem a odložila list papíru.

Carlisle měl po celou dobu mého vyprávění zavřené oči a otevřel je až teď. Esme měla v očích soucitný výraz. Alice seděla stulená u Jasperova boku, který se na mě zvědavě díval, Rosalie mě sledovala s určitým zaujetím, Emmett se na mě díval stejně jako Rosalie a Edward? Ten mě rentgenoval pohledem a vybízel mě pohledem, abych pokračovala.  Povzdechla jsem si, sáhla po druhém papíře a dala se znovu do čtení.

 „Kaok z lesa přivedl skupinku studených. Nechápali jsem ho, proč rovnou nepovolal zbytek smečky a nezničili je, ale brzy jsme pochopili. Tihle studení byli jiní. Místo rudých očí měli zlaté a tvrdili nám, že neloví lidi, ale zvířata. A my jim museli uvěřit. Po počáteční nedůvěře mezi námi vzniklo přátelství a Richard, Agens, Martin, Emma a Thomas nám brzy začali pomáhat v boji se studenými, kteří nebyli natolik zcivilizovaní. Poslední dobou se tu začalo objevovat několik studených, kteří se nám představili jako Volturovi. Bojovali jsem s nimi dlouho, a i když naše ztráty byli velké, podařilo se nám je odsud vyhnat.

            Také se po té dlouhé době padesáti zim se konečně objevila další Vyvolená. Byla to dcera jednoho sedláka z vesnice, kde žili bílí. Chodila k nám často a teď jsme konečně pochopili proč. Byla tímhle místem přitahována. Byla přitahována smečkou. A až nyní v sedmnáctém období života se její moc projevila. Několik z nás si všimlo, že pokukuje po Richardovi a že ani jemu není lhostejná, ale nikdo těm pohledům nedával velkou váhu. Možná jsme měli.

            Po obřadu přišla mezi nás k ohni. Prošla kolem nás a pak poklekala před Richardem a nabídla mu svou ruku. Přijal. Chtěli jsme ho zabít, ale stará Anne řekla, že vidí, že jejich osudy jsou spojené. Richard prošel zkouškou a dívku si vzal. Mysleli jsme, že zůstanou bezdětní, ale to byl omyl. Po týdnu se z jejího břicha prokousalo na svět dítě. Ženu Richard proměnil a spolu s ní, tím podivným dítětem a svými druhy odešel a už se nikdy neobjevil.

            Po tomto se staří shodli na tom, že spojenectví se studenými nebyla dobrá věc a nikoho z nich už na území, které patřilo kmeni, nepustili. Několik studených se o dohodu pokoušelo, ale členové kmene si pamatovali, co přátelství nás a jich tenkrát způsobilo. A tak, i když s několika studenými uzavřeli dohodu o míru, na své území již nikoho z nich nepustili a Vyvolená si do budoucna měla vybírat manžela pouze ze členů smečky.“

                Ticho. To jediné se neslo ústností a já měla pocit, že slyším své srdce tlouci třikrát hlasitěji. Přesně při tomhle mě napadlo, že by to mezi mnou a Edwardem mohlo být zase tak, jak to bylo před tím. Jen by stačilo, kdyby byl schopen odejít nějaké zákazy. To jak je obejít bylo na tom posledním papíře. Edward by musel radě starší poslat vzkaz, že o mě má zájem. Ty by se museli zeptat mě, jestli o něm uvažuji. Pokud bych řekla, že ano, pozvali by ho za úplňku k ohni, já bych musela vykonat obřad a nabídnout mu svou ruku. Pak by se musel účastnit souboje se zbraní, kterou by si sám zvolil. Proti němu by bojoval někdo ze smečky. Pokud by vyhrál, uspořádali by stařešinové obřad. Směli by jsme odejít hned a já bych se asi nesměla vrátit. Teda, dokud bych byla člověk, tak ano, ale pak? Ale byla tu otázka, jestli o mě Edward stojí. Jestli mě miluje na tolik, aby se mnou chtěl zůstat po celou věčnost.

            Podívala jsem se na Edwarda a chtěla zjistit, na čem jsem, ale odvrátil ode mě pohled. Ztěžka jsem polkla a cítila, jak se mi do očí ženou slzy. Pak jsem si vzpomněla na to, co mi říkal před tím, než mě odvezl do La Push.

 

„Když jsi řekla, že víš co se děje v LA Push, myslel jsem si, že ti to prostě došlo. Že to nějak souvisí s tím, jak ses dozvěděla o nás. Ale Carlisle byl jiného názoru. Slyšel nás jak si povídáme, stejně jako ostatní. Ale jen on si vzpomněl, na to jak jsem mu vyprávěl, že si v La Push téměř vyrůstala, takže víš o historii kmene a tak. On si myslel, že je to v něčem jiném a měl pravdu. Ach, Bello. Ani nevíš, jak jsem doufal, že nakonec Carlisle řekne, že jsi velmi vnímavá, ale tímhle pohřbil veškeré moje naděje, že bychom mohli být spolu,“

 

            Byla to snad jen planá slova? Jen slova, která vypustil, aniž by o nich přemýšlel? Nebo je ochoten bojovat? Znovu jsem se na něj podívala a zahleděla se mu do očí. Dnes byli tmavě hnědé.

 „Ehm, a co je na tom třetím papíře?“ ozval se najednou Emmett.

            Odvrátila jsem pohled od Edwarda a odpověděla mu : „Je to podrobný popis obřadu. Myslím, že to klidně dovede přečíst i Carlisle. Já už musím jít. Pokud by to bylo možné, tak bych vám byla vděčná, kdyby jste mi ty papíry do zítřka vrátili. Musím je vrátit,“ řekla jsem a rychle se zvedla a vydal se ke dveřím.

            Někdo se nabídl, že mě odveze. Odmítla jsem. 

02.03.2009 10:47:20
aknelinka
Na postavy a místa v povídkách pocházejících z knih S. Meyerové a si nekladu žádná práva ani nárok.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one