21. Kapitola - Nenávidím tě! - obrázek

21. Kapitola - Nenávidím tě! - obrázek

Kaji se, hrozně moc. Vím, že tady ta kapitolka měla být už před týdnem, ale mno něco, nebo spíš někdo mi do toho vlezl a během týdne jsem  se k tomu nějak neměla. Takže se ještě jednou omlouvám, hrozně moc.  Snad se bude kapitolka líbit a omlouvám se za chyby.

Po tom, co se stalo, jsem už neměla sílu usnout. Až do rozednění jsem stála v obýváku u okna a pozorovala les. Všichni Cullenovi spolu tiše hovořili a já tak měla čas přemýšlet. Byla neděle, takže až mě Edward odveze domů, budu tam sama. Chtějí jít trénovat. Nic jsem nenamítala, protože jsem chtěla, aby Edward vyhrál. Ale zaplavili mě i výčitky svědomí. Co Jacob? Sice jsem měla chuť mu něco udělat, ale stále to byl můj přítel z dětství a něco jako nevlastní bratr. Proč to proboha udělal?

 „Bells, pojedeme?“ vyrušil mě z přemýšlení Edwardův hlas.

 „Hm,“ odvětila jsem v odpověď a pomalu se odvrátila od okna.

            Alice se zvedla a za okamžik byla zpátky i několika taškami. Překvapeně jsem pozvedla obočí a čekala na vysvětlení.

 „Když se mě včera Charlie ptal, proč tu zůstaneš přes noc, tak jsem mu řekla, že jsme byli nakupovat, a že jsi moc unavená,“ řekla prostě a pokrčila rameny.

 „A to sis nemohla vymyslet něco jiného?“ zeptala jsem se zoufale, ale věděla jsem, jakou dostanu odpověď.

 „Ne. Navíc máš hrozně málo oblečení, takže mi můžeš být vděčná, že ...“

 „Dobře, Alice, děkuju,“ přerušila jsem ji dřív, než mi stačila začít vyjmenovávat všechny důvody, proč dala mému otci přesně tuhle odpověď.

            Edward, který mezí tím došel ke mně, se zasmál a objal mě kolem pasu. Spokojeně jsem se k němu přitiskla a na tváři se mi samovolně objevil blažený úsměv. Zvedla jsem k němu tvář a okamžitě se začala topit v jeho topazových očí. Volnou rukou mě pohladil po tváři a zkonil se ke mně, aby mě mohl políbit.

 „Na tohle budete mít dost času potom, ale teď musím Bellu upravit. Koukni se jak vypadá,“ vyrušila nás Alice.

 „Je nádherná,“ zamumlal Edward a věnoval mi úsměv.

 „Jsi zaujatý. No tak, Bello, jdeme,“ rozkázala a začala mě táhnout pryč.

            S povzdechem jsem Edwarda pustila a vydal se s Alicí, která mě vedla k sobě do pokoje. Rosalie nás potichu následovala a pobaveně se usmívala. Když mě Alice posadila na vysokou židli před velkým zrcadlem, neodvážila jsem se říct ani slovo a jen s utrpením sledovala, jak mi vlasy vyčesává do podivného, ale hezkého, drdolu a nakonec mě i jemně nalíčila. Chvíli si mě nespokojeně měřila a pak přinesla balíček látky – tmavě hnědé zvonové kalhoty, bílou košili s vysokým límcem a hnědé kožené kozačky.

 „Alice, proboha, kam si myslíš že pojedu?“ ptala jsem se, když jsem se prohlédla v zrcadle.

            Ta holka naproti se na mě udiveně a hlavně překvapeně dívala. Vypadala velmi elegantně a hezky a abych řekla pravdu, nemohla jsem uvěřit, že jsem to já.

  „Nikam,“ odpověděla mi s klidem Alice.

 „Tak proč potom vypadám takhle?“

            Byla to řečnická otázka. Pravý důvod jsem věděla. Alice mě totiž brala jako panenku na hraní.

 „Co nevidět budeš Cullenová, tak si zvykej,“ řekla s úsměvem a vydala se ke dveřím, s Rosalie v patách, která se jí zeptala, jestli by a nejeli zítra dopoledne nakupovat.

            Edward na mě čekal na chodbě a jakmile mě uviděl, oslnivě se usmál a chytil mě kolem pasu. Nic jsem nenamítala a jen spokojeně zavřela oči. Jeho studená kůže mi už dávno nezpůsobovala chvění ani husí kůži. Na tu teplotu jsem si tak nějak zvykla. Najednou se zasmál a zabořil mi nos do vlasů.

 „Co mi uniklo?“ zeptala jsem se se stále  zavřenýma očima.

 „Alice nám vzkazuje, že pokud nebudeš do půl hodiny doma, tak po tobě tvůj otec vyhlásí státní pátrání,“ přetlumočil mi to, co ho tak pobavilo.

 „Byl by toho schopný,“ poznamenal jsem a ušklíbla se.

            Ze zdola se ozval smích – Emmett.

 „Tak pojď, než sem můj starostlivý otec vtrhne,“ řekla jsem otráveně a vydala se ke dveřím.

 

***

            Po obědě se Charlie vydal do práce. Původně měl být doma, ale žena jeho kolegy dnes rodila a tak to vzal za něj. Chvíli jsem uklízela, ale pak jsem vytáhla stará alba a  prohlížela si fotky. Na Jedné byla zhruba šestiletá holčička, jak staví hrad z písku s o rok mladším chlapcem. Já a Jacob. V té době jsme byli tak bezstarostní. Na chvíli se mi na tváři objevil úsměv, ale okamžitě zmizel, když jsem si vzpomněla, co Jacob provedl. Opět se ve mně zvedla vlna nenávisti a aniž bych o tom přemýšlela, vydala jsem se garáže, kde stálo kolo, které mi před dvěma lety Charlie koupil a zůstalo tady. Kozačky jsem vyměnila za obyčejné botasky a na sebe si vzala černou koženou bundu, ale jinak si nechala ty věci od Alice. Neměla jsem chuť se převlékat. Musela jsem si s Jacobem promluvit. A měl by se modlit, aby mě moc nenaštval, neboť od rána ve mně má moc vřela a toužila po pomstě.

 

***

 

            V La Push jsem pro jistotu z kola sesedla a vedla ho. Nejprve jsem netušila, kde mám Jacoba hledat, ale pak jsem si vzpomněla, že pokaždé, když chtěl přemýšlet nebo měl nějaké trápení, chodíval na pláž. Po chvíli váhání jsem nechala kolo pod malým přístřeškem, který tu byl hlavně pro turisty a pomalu se vydala na pláž. Viděla jsem ho už z dálky. Seděl na vyplaveném kmeni a házel do moře kameny. Ach, Jacobe, co jsi to provedl?

 „Jacobe,“ křikla jsem, abych na sebe upozornila.

            Polekaně sebou škubla a podíval se na mě. I na tu dálku jsem mohla vidět jeho strhaný obličej. Na chvíli mi ho dokonce bylo líto.

 „Bello?“ zeptal se nevěřícně, po chvíli se ke mně rozběhl a objal mě.

 „Okamžitě mě pusť, ty, ty pse. Já ti věřila, Jacobe, víš? Měla jsem tě za bratra a ty zatím? Nenávidím tě, Jacobe Blacku, nenávidím,“ křičela jsem na něj a z očí mi tekli slzy.

 „Bells, prosím, uklidni se a nech si to všechno vysvětlit,“ prosil mě a jeho oči se podivně leskly.

 „Uklidni se? Uklidni se? Já jsem úplně klidná. Grr, nejradši bych tě uškrtila, Jacobe, to mi věř. A co mi chceš, sakra, vysvětlovat? Ono snad jde nějak vysvětlit, to co si provedl?“ ptala jsem se a sama slyšel, jak v mém hlase přibývá na hysterii.

 „Bells, vážně si myslíš, že bych ti chtěl ublížit? Viděl jsem tě, když se s tebou rozešel a věř mi, že než tě tak znovu vidět, tak se raději smířím s představou, že z tebe bude upírka,“ vysvětloval klidně hlasem plným bolesti.

 „Tak proč si potom udělat to, co jsi udělal?“ plata jsem se zoufale a zahleděla jsem se mu do očí.

            Rozhlédl se kolem, sklonil se k mému uchu a začal mi do něj rychle šeptat. S každým slovem se nenávist v mých očích měnila na radost a na tváři se objevoval úsměv. Jacob je génius.

 

***

            Když jsem o dvě hodiny později dojela domů, stále jsem měla na tváři ten blažený úsměv. A to i přes to, že jsem si musela vyslechnout kázání od starších. Celkově jsem tak nevnímala, co mi říkají. Charlie byl ještě v práci a Edward se tu ukáže asi až k večeru. Po chvíli váhání jsem si došla napustit vanu, abych se trochu zahřála. Venku sice moc nebyla, ale oblečení mi navlhlo a dala se do mě zima. Ve vaně jsem vydržela asi dvě hodiny. Bylo jen něco okolo šesté, když jsem vylezla z vany, ale přesto jsem se oblékla do světle modrého kraťáskového pyžama, lehla jsem si na postel, pustila si rádio a trochu se učila. Najednou mě objaly dvě ledové ruce.

 „Edwarde,“ vypískla jsem potichu, jak jsem se lekla.

            Místo jakéhokoliv pozdravu mě políbil. Hm, musím uznat, že tohle je nejlepší pozdrav, který jsem kdy dostala.  Kousek se ode mě odtáhnul a lehl si naproti mně.

 „Jaký jsi měla den?“ zeptal se a přejížděl mi ukazováčkem po nahé paži.

 „Až na to, že se mi po tobě hrozně stýskalo, tak by se dalo říct, že skvělý,“ odpověděla jsem se záhadným úsměvem.

            Ještě je brzy na to, aby něco věděl. Pozvedl zvědavě jedno obočí, ale já jen zavrtěla hlavou a přitiskla se k němu. Tohle bude po určitou dobu moje a Jakovo tajemství.

31.05.2009 17:31:32
aknelinka
Na postavy a místa v povídkách pocházejících z knih S. Meyerové a si nekladu žádná práva ani nárok.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one