24.Kapitola - Obřad a události po něm

24.Kapitola - Obřad a události po něm - obrázek

24.Kapitola - Obřad a události po něm - obrázek

POZOR!!!
Tahle kapitolka je s omezením 15+. Stejně mám takovej pocit, že to budete všichni ignorovat, ale snažila jsem se. Mno a jinak takovouhle scénu jsem psala poprvé, takže prosím o shovívavost.

Stáli jsme s Edwardem před Josephem. Byli jsme na jednom z útesů. Joseph stál na jeho samém okraji a před ním jsme stáli my dva. Za námi pak byli ještě Cullenovi a několik lidí z rady. Kluci z kmene nedaleko od nás rozdělávali oheň a na velké dřevěné klády nosili spoustu jídla a pití. Měla jsem takový pocti, že tohle bude část, na kterou se oni nejvíc těšili. Pohlédla jsem na Edwarda a usmála. Díval se na Josepha a snažil se z Carlislových myšlenek přijít na to, co Joseph říká. Obřad totiž probíhal v quiletštině. Povzdechla jsem si a zaposlouchala se do jeho melodického hlasu a pokusila se alespoň trochu vnímat, co říká – marně. Věděla jsem co nám říká, bylo to v kronikách. V podstatě se tam jednalo o to, že v jazyce svých předků promlouvám k bohům, aby našemu svazku požehnali – tady se musel asi hodně přemáhat. Několikrát jsem zamrkala a konečně začala plně vnímat, co říká.

 „… stejně tak, jako se v jedno spojily jejich duše a srdce se v jedno spojí jejich těla a život,“ domluvil Joseph a pohlédl na nás.

            Pak si od jednoho ze starších vzal malý černý kožený váček a vyndal z něj dva prstýnky. Na první pohled to byly dva obyčejné kroužky z tmavého dřeva, ale když mi ten můj Edward navlékl na prst, všimla jsem si, že je zdoben drobnými rytinkami. Navlékla jsem ten druhý Edwardovy a vzhlédla k němu. Pousmál se, sklonil se k mým ústům a věnoval mi krátký něžný polibek. V další chvíli jsme se ocitla v Alicině náručí.

 „Alice,“ upozornil ji Edward na chvilkové překvapení které tím vyvolala.

            Pustila mě a snad trochu zahanbeně ode mě odstoupila. Úsměv na tváři jí však zůstal. Zachichotala jsem se, chytila Edwarda za ruku a vydala se k ohni, který už vesele plápolal. Sedla jsem si, počkala až se posadí po mé pravici a opřela se o něj. Edward mě objal kolem pasu a položil svou hlavu na tu mou. Tohle bylo znamení pro ostatní, aby se posadili. Místo po mé levici zůstalo prázdné a já se zamračila. Edward se podíval na místo, kam jsem hleděla, pak přejel zrakem zbytek osazenstva a potichu zavrčel.

 „Co se děje?“ zeptala jsem se potichu a vzala pohár s vínem, který stál přede mnou.

 „Ten pes má sedět vedle nás,“ zamumlal nenávistně.

            Na rty se mi dral smích, a tak jsem se raději napila trpkého nápoje v poháru. Kdyby jen tušil. Vážně jsem netušila, jak se bude tvářit a reagovat, až se dozví, že Jacoba vlastně nepřepral. Teď byla nejspíš ta nejlepší chvíle mu to říct, jinak se na Jaka opět vrhne. Rozhlédla jsem se kolem, ale každý se věnoval svému talíři.

 „Projdeme se?“ zeptala jsem se a pohlédla mu do očí.

            Chvíli váhal, ale nakonec přikývl. Počkala jsem, až se postaví, a pak se do něj zavěsila a pomalu ho začala  táhnout k lesu. Ten byl dost daleko, aby nás někdo ze smečky neslyšel, ale nemohla jsem to samé říct o jeho rodině. Upíři mají daleko lepší sluch než vlkodlaci, ale myslím, že to vadit nebude. Akorát Emmett asi nedokáže mlčet.

 „Co se děje, Bells?“ zeptal se starostlivě Edward, jakmile jsem zastavila, a pohladil mě po tváři.

 „Nejdřív mi slib, že se nebudeš zlobit,“ řekla jsem.

 „Slibuju,“ zamumlal a vtiskl mi letmý polibek na vnitřek dlaně.

 „Před týdnem jsem byla tady, La Push a mluvila jsem s Jacobem. Počkej, nech mě to doříct. Víš, původně jsem si chtěla vybít vztek a možná mu zlomit pár kostí, ale nedošlo na to. Řekl mi, proč se nabídnul, jako můj potenciální snoubenec. Víš, řekl, že pokud by byl vybrán kdokoliv z kmene, neváhal by ani vteřinu a v souboji by tě zabil, protože vlkodlaci jsou silní, hodně silní a navíc, je to jejich přirozenost, bít se s upíry. No a tak se nabídnul s tím, že záměrně prohraje, protože mě sice miluje, ale pouze jako sestru a nikdy by se mi prý nedokázal podívat do očí, kdybych byla nešťastná a přitom on tomu mohl zabránit,“ dopověděla jsem mu ve zkrácené verzi, to co mi před týdnem svěřil Jacob.

            Zůstal ticho a já napjatě čekala, jak to dopadne. Najednou si povzdechl a opřel své čelo o to mé.

 „Takže jste mě oba podvedli,“ řekl nakonec, ale s jeho hlasu jsem zaslechla smích.

 „Jenom trošičku. Ale bojoval si vážně skvěle,“ řekla jsem a vtiskla mu smířlivý polibek na špičku nosu.

 „Pojď, půjdeme,“ řekla jsem po chvíli ticha a vydala se zpět k ohništi.  

            Jacob už tam seděl a ládoval se pečeným masem. Usmála jsem se na něj a rty zformulovala bezeslovné děkuji. Jen přikývl a obdařil mě zářivým úsměvem. Rozhlédla jsem se kolem a zakotvila na Emmettovi, který ztěží potlačoval smích a určitě i nějakou vtipnou poznámku. V tuhle chvíli jsem Edvarda litovala.

 „Promiň,“ zašeptala jsem mu do ucha, před ním než jsem se opět uvelebila v jeho náručí, tak jako předtím.

            Jen se usmál a pohladil mě po tváři. Pak se nahnul na stůl a začal mě pomalu krmit, ať už šlo o různé ovoce, pečivo, maso či sladkosti. Měla jsem takový pocit, že se v tom vyžívá. Právě sahal po hroznovém víně, když jsem jeho ruku zadržela tou svou.

 „Už nemůžu. Ještě jedno sousto a asi prasknu,“ přiznala jsem mu.

            Omluvně se usmál a sklonil se ke mně, aby mi mohl věnovat dlouhý vášnivý polibek. Teda, myslím, že by byl dlouhý, kdyby mě nepopadlo několik rukou a nevytáhlo z jeho „teplé“ náruče. V další chvíli jsem si uvědomovala pouze to, že kolem mě byla spousta žen, která mě začala vést pryč, a když jsem se ohlédla, viděla jsem Edwarda v obležení mužů, kteří ho odváděli na druhou stranu.

            Odvedli mě do nedalekého domu. V místnosti, kde jsme se nacházeli nebylo skoro nic. Pouze jakási truhla uprostřed pokoje, která byla z tří čtvrtin něčím zaplněná, velké ozdobné zrcadlo a spousta polštářů po dřevěné zemi. Několik dívek, zhruba tak v mém věku – všechny byli z rezervace, tedy myslím – si posedaly na ty polštáře. Rosalie, Alice a Esme, které ze začátku vypadali, že se tu ocitli omylem, po krátké domluvě s tou starou Indiánkou, u které jsem byla, zmizeli na chvíli ve vedlejší místnosti. Několik žen také zmizelo ve   vedlejší místnosti, ale za chvilku se vrátili s několika věcmi, které začali skládat do té truhly a mě došlo, co se právě děje.

            Mě i Edwarda právě připravují na poslední krok k tomu, aby došlo k naplnění toho svazku. Věděla jsem, že to bez toho nepůjde, neboť je to uvedeno i v obřadní řeči, kterou dnes vyřkl Joseph. Do té truhly dávají ženy věci, které mi měly připadnou. Tyhle šaty a nějaké další, knihy a různé dary, neboť jsem byla vtělením Matky. Edward dostane něco podobného neboť on je pro dnešek a dnešní noc vtělením Otce a Velkého lovce.

            Jedna z žen mi z vlasů vyndala čelenku a začala mi vlhkým hadříkem, který voněl bylinkami, otírat obličej a dekolt. Další mi rychle sepnula vlasy do obyčejného drdolu, aby jí nepřekážely a začala mi rozepínat šaty. Já tam jen tak stála a čekala co se bude dít. Když jsem byla svlečená odvedly mě do vedlejší místnosti, kde byla velká dřevěná káď taková, co se dříve používala místo vany, napuštěna vodou, ze které stoupala pára spolu s omamnou vůní nějakých bylin a květin. Opatrně jsem za pomoci Alice vklouzla do teplé vody a nechala své tělo, aby si na tu teplotu zvyklo. Pak jsem se do vody ponořila celá a jakmile jsem se vynořila, něčí ruce se mi zabořily do vlasů a mě okamžitě zaplavila vůně růží. Poté ruce přešly na záda a já ve chvíli, kdy mi došlo, že mě tahle osoba umyje celou, zčervenala.

            Jakmile jsem byla namydlená, opět jsem se ponořila a rukama si vjela do vlasů, abych vymyla onen podivný šampón. Pomalu jsem se začala zvedat, neboť jsem nechtěla, aby se mi začala motat hlava. Jakmile jsem vylezla ven, někdo mi dal kolem ramen dlouhou bílou jemnou osušku vonící po vanilce. Omotala jsem ji kolem sebe a následovala ty ženy zpět do místnosti s polštářky. Až teď jsem si všimla, že v místnosti je i krb, neboť v něm někdo zatím rozdělal oheň. Dvě dívky mě chytily za ruce a dotáhly mě ke krbu. Posadila jsem se na jeden z polštářků a zahleděla se do ohně. Za chvilku se kolem mě utvořil kroužek dívek, zatímco starší ženy odešly. Nejspíš za dámskou částí Cullenovic rodiny. Poslední dívka, která pobíhala po místnosti se posadila a doprostřed našeho kruhu položila tác s poháry. Po chvíli váhání jsem jeden vzala a usrkla- svařené víno.

 „Dokážeš si představit jak se asi Starší tváří?“ zeptala se mě jedna dívka s temně rusými vlasy quiletsky.

 „Co tím myslíš?“ optala jsem se stejně aniž bych tušila proč.

 „Všichni tu vědí, že Jacob prohrál schválně. Před lety by tomu možná uvěřili a bylo by to skutečně možné, neboť netrénovali a věřili, že pokud je to vůlí bohů, tak vyhrají, ale dnes? Navíc, když je Jacob nejlepší bojovní?“ řekla se smíchem a upila ze svého poháru.

 „Takže to všichni vědí?“

            Odpovědí mi byl smích a já se po chvíli přidala. V další chvíli jsem si s těmi dívkami povídala o všem možném. Ptaly se mě, jak jsem poznala Edwarda a kdy jsem přišla na to, že je studeným.

 „Připadá mi, že to vlastně skoro nikomu nevadí, že je Edward studeným,“ řekla jsem po chvíli.

 „A v tom máš pravdu. Vadí to akorát Starším, ale ty to překousnou. Ale jinak? Vyrostla jsi tu a všichni tě tu pokládají za člena rodiny, nebo aspoň tak to říkal Jacob,“ vysvětlovala ihned ochotně jedna brunetka – Clarisa.

 „Koukám, že Jacob je pěkná drba,“ řekla jsem se smíchem a v další chvíli poslouchala různé historky o Jacobovi.

            Už jsem byla zcela suchá a dokonce i vlasy mi už uschly. A díky ohni mi bylo teplo. Osuška se tedy stala něčím nepotřebným, ale nechtěla jsem tu sedět nahá a tak jsem ji pevně svírala kolem svého těla. Najednou se ze dveří vynořily zbylé ženy i s Alicí, Rose a Esme. Jedna z žen držela paklíček látky a Alice do truhly pokládala dvě dřevěné krabičky, které přinesla Rose.Dívky se okamžitě zvedly a já je následovala. V okamžiku u mě stála Ros a opět mi dávala vlasy do drdolu, aby mi v další chvíli jedna z indiánek pomohla do něčeho podobnému županu. Byl nejspíš z bílého hedvábí, nebo mě to na pokožce alespoň tak přišlo a olemovaný byl bílým hebounkým kožíškem. Pak mě obešla a na hrudi ho zapnula pomocí několika knoflíků ve dvou řadách. Abych pravdu řekla, cítila jsem se v něm nervózně. Nejen, že měl velký výstřih nahoře, ale při každém kroku se na něm tvořil velký rozparek. Někdo mi vlasy rozpustil a začal je pečlivě rozčesávat a já si mezitím navlékla prsten, který jsem před koupelí sundala. Pak, ten kdo mě česal, uchopil dva přední prameny vlasů a sepnul mi je, aby mi vlasy nepadaly do očí. Pak Rose podala jedné z indiánek bílé látkové střevíčky. Pomohla mi je nazout a prohlédla si mne. Nejspíš spokojena se svou prací pokývala a věnovala mi upřímný úsměv. Esme mě objala a já na ní viděla dojetí. Alice s Rose mě také objali a pak mě všechny vyprovodili ven, kde před domem stál opět ten kůň a za uzdu ho držel Sam. Když mě uviděl, usmál se a pomohl mi do sedla. V té chvíli se od mě dala opět zima a byla jsem si jista, že nebýt toho vína, nejspíš bych v téhle chvíli už mrzla.

            Počkal, až se pořádně usadím a pobídl koně. Nevím jak dlouho jsme šli, neboť to jediné na co jsem myslela byla ta hrozná zima, ale i ta se dala vydržet. Od úst mi odlétaly obláčky páry a žaludek ztěžkl ve chvíli, kdy se v dálce vynořil útes s velkým stanem, ohněm plápolajícím na kraji útesu a jednou postavou stojící u něj. To musel být Carlisle. Byl to on. Sam mi pomohl z koně, naposledy se na mě podíval a rozešel se za Carlislem, se kterým se dal okamžitě do družného hovoru. Zhluboka jsem se nadechla a rozešla se k jednomu z vchodů do stanu.

            Polovinu zabírala spousta kožešin. Na druhé straně stál menší stolek s s nějakým ovocem a karafa s vínem. A pak tam stál on – Edward. Na sobě měl bílou košili, hodně podobnou té, co měl na obřad, ale tahle se vázala pouze na třikrát – u krku, v polovině a dole- a černé pohodlné kalhoty. Nohy měl bosé, ale u druhého vchodu stály černé vysoké boty. Na chvilku jsem zaváhala, ale pak se také zula.

 „Edwarde,“ zamumlala jsem a rozešla se k němu.

            Prohlížel si mně a když jsem k němu došla, objal mě, ale byl nějaký ztuhlý.

 „Co se děje?“ zeptala jsem se a vzhlédla k němu.

 „Bells, já nevím jestli to zvládnu. Nechci ti ublížit. Možná bych si mohl…“ začal zoufalým hlasem, ale přerušila jsem ho.

            Jak? Přitiskla jsem mu své rty na jeho a začala ho líbat. Ruce jsem mu zapletla do vlasů a přitáhla si ho blíž. Polibek, který jsem mu dala byl hladový a vášnivý, neboť jsem po Edwardovi toužila tak, jako žena touží po muži.  A to už nějakou dobu, jen jsem mu to ze strachu před hádkou, která by byla nevyhnutelná, neřekla. Ale teď jsme to už nemusel skrývat. Edward byl mým chováním nejspíš překvapen, ale pak s povzdechem rezignoval, objal mě kolem pasu a zapojil se do polibku. Byl stále trochu váhavý z jeho strany, ale měla jsem takový pocit, že dnes jsem vyhrála.

            Pomalu jsem mu rukama sjela na hruď a začala rozvazovat tkaničky na košili. Odtrhla jsem se od něj, abych se mohla nadechnout a Edward přesunul svá ústa na můj krk. Naklonila jsem hlavu, aby k němu měl lepší přístup a pomalu mu sundala z ramen košili. Uchopila jsem jeho hlavu a vyhledala jeho rty. V břiše mi poletovalo hejno motýlků a srdce se mi pokoušelo vyskočit z hrudi – opět.

 „Miluji tě,“ zašeptala jsem, ale svůj hlas jsem nepoznávala.

 „Já tebe,“ odpověděl mi Edward a pomalu a  váhavě začal rozepínat knoflíčky na mém ošacení.

            Já ho mezitím začala zahrnovat drobnými polibky na ramena, obnaženou hruď, krk a rty. Cítila jsem, jak Edward rozepnul poslední knoflík a zčervenala. Nyní jsme před ním stála v Evině rouše.

 „Jsi nádherná,“ zašeptal mi do ucha, do kterého mě vzápětí lehce kousnul.

            Zasténala jsem a cítila, jak se jeho rty, které mi právě přejížděly po krku, zkroutily do úsměvu. Začal couvat a já ho následovala až do doby, kdy jsem pod nohama ucítila hebounkou kožešinu. Edward se posadil a stáhnul mě na sebe. Posadila jsem se mu obkročmo na klín a nepřestávala ho líbat. Edwardovi ruce se z mého boku přesunuly na ňadra, jejichž bradavky pod jeho dotekem okamžitě ztvrdly. Znovu jsem zasténala a zaklonila hlavu. Edward začal mou hruď pokrývat polibky a jednou rukou mi jemně přejížděl po noze. Chvěla jsem se, ale ne zimou – touhou.

 „Edwarde,“ zasténala jsem jeho jméno.

            Z ničeho nic se Edward přetočil a já se ocitla pod ním. Hravě mě políbil na nos a pak zaútočil na moje rty. Rukama jsem mu přejížděla po vypracované hrudi, až jsem narazila na horní okraj jeho kalhot. Pomalu a trochu nervózně jsme mu je rozepnula a pokusila jsem se mu je stáhnou. Jen se usmál a zbavil se posledního kousku oblečení sám. Při pohledu na jeho klín jsem zčervenala a sklonila hlavu. Ukazováčkem mi pozvednul bradu a jemně mě políbil. Pak se jeho rty přesunuly na jednu z bradavek, zatímco jeho ruka putovala do mého klína. Zalapala jsem po dechu, když začal prsty přejíždět po tom místečku v mém klíně. Chytila jsem se ho za ramena a cítila jak vlhnu.

            Znovu jsem zamumlala jeho jméno, ale tentokrát s jasnou prosbou. Jeho ústa opustila moji klíční kost a pohlédl mi do očí. V jeho se zračila obrovská touha, láska a vášeň a já si byla jistá, že v mých je nejspíš to samé. V mých očích nejspíš našel co hledal, neboť do mě pomalu a opatrně vstoupil. Náhlá bolest mě na chvíli ohromila, ale v další chvíli byla nahrazena úplně něčím jiným. Vlny slasti a vášně mě pohltily a já se zasténáním a Edwardovým jménem na rtech zvrátila hlavu dozadu. Edwardovi přírazy se pomalu začaly zrychlovat. Dýchala jsem přerývavě a mé srdce bilo jako o závod. Edward na tom byl stejně, teda až na to s tím srdcem.

            Právě ve chvíli, kdy jsem myslela, že už víc nesnesu a před očima se mi tvořily mžiky, projela Edwardovým tělem křeč a mě zaplavilo podivné teplo. Na vrchol jsme došli společně. Edward ze mě opatrně vyklouznul a lehl si vedle mě. Snažila jsem se uklidnit svůj dech a bušení srdce, abych se zbavila zběsilého tepání v hlavě. Položila jsem si hlavu na jeho hruď a pohlédla na něj. Pohladil mě po tváři a usmál. Pak se však najednou zamračil.

 „Stalo se něco?“ zeptala jsem se s obavami.

 „Já jen, neublížil jsem ti?“

            Starostlivý jako vždy. Musela jsem se usmát.

 „Ne. Jsem v pořádku. Vážně,“ řekla jsem a vtiskla mu polibek do otevřené dlaně.

            Před stanem se ozvalo zavytí a já zčervenala, když mi došlo, že ti dva museli všechno slyšet. Bylo mi trapně. Edward nejspíš uhodl na co myslím, neboť se potichu zasmál a pak mě políbil do vlasů.

 „Carlisle není Emmett a Sam musí kvůli smečce často vydržet víc,“ řekl a přetáhnul přes nás jednu z kožešin.

            Trochu jsem sebou zamlela, jak jsem hledala pohodlnější pozici, ale za chvilku jsem již odplouvala do říše snů se spokojeným úsměvem na rtech.
15.07.2009 11:58:09
aknelinka
Na postavy a místa v povídkách pocházejících z knih S. Meyerové a si nekladu žádná práva ani nárok.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one