25.Kapitola - Ráno - obrázek

25.Kapitola - Ráno - obrázek

Tak a je tu nová kapitolka, tentokrát o něco kratší, ale snažila jsem se. Omlouvám se za chyby a snad se bude líbit.

Pomalu jsem otevřela oči a zhluboka se nadechla. Přes stěnu stanu dovnitř vnikalo jemné světlo a v dálí jsem slyšela šumění moře. Usmála jsem se, ale úsměv mi z tváře zmizel ve chvíli, kdy jsem zjistila, že jsem tady sama. Už jsem chtěla začít volat Edwarda, když jsem zvenka zaslechla smích, který nemohl patřit nikomu jinému než Emmettovi. Edward mě nejspíš nechtěl budit a odešel za ostatními, když přišli. Pomalu jsem vstala a přitom si všimla modřiny na mém boku. No, doufám, že si jí Edward nevšimnul, když vstával, protože jinak se mi bude omlouvat ještě za padesát let, jak ho tak znám. Chvíli jsem se rozhlížela po stanu, až můj pohled zakotvil na skleněné míse s vodou a hromádkou oblečení na stolku, kde bylo včera večer víno. Pomalu jsem se k němu rozešla.

            Opláchla jsem si tvář s vnitřní stanu stehen, abych se zbavila krve, která mi na nich zaschla. Pak jsem se podívala na hromádku oblečení. Když jsem hned na vrchu spatřila spodní prádlo, málem jsem začala děkovat nahlas. Pak tam byly bílé hedvábné volné kalhoty. Oblékla jsem si je a chtěla se natáhnout i po tričku nebo něčem takovém, ale stůl byl prázdný. Zoufale jsem se rozhlédla kolem a zrak mi spočinul na tom kabátu, co jsem měla včera. Natáhla jsem se po něm a s rezignujícím povzdechem jsem si ho oblékla a zapnula knoflíčky. Prsty jsem si několikrát projela vlasy. Ta gumička, či co to bylo, která mi včera držela přední prameny byla pryč a tak jsem s nimi nemohla nic jiného dělat. Boty ležely na stejném místě, kam jsem je položila včera a tak jsem se obula a vyšla ven.

            V první chvíli sem myslela, že sním. Na útesu stále plápolal oheň a kolem něho seděli Cullenovi, Jacob, Sam a Emily. Myslela jsem, že s východem slunce se Sam vrátí do vesnice a už ho a ani nikoho jiného z kmene nejspíš neuvidím, ale asi jsem se spletla. Navíc všichni spolu vedli nejspíš velmi zajímavý rozhovor, neboť mě si nikdo nevšimnul. Ne, že by mi to vadilo, ale bylo to trochu divné – vidět upíry a vlkodlaky jak se přátelsky baví místo odvěkých hádek. Potřásla jsem hlavou a trochu se pousmála.

Najednou se kolem mě prohnal vítr a vmetl mi vlasy do tváře. Chtěla jsem si je zastrčit za ucho, ale to za mě udělal někdo jiný.

 „Dobré ráno, princezno,“ ozval se mi tolik známý hlas kousek od obličeje.

            Našpulila jsem pusu a zamračila se. Věděl, že tohle oslovení nesnáším. Nevím proč, ale prostě to tak bylo. Nikdy jsem nebyla princezna, ani jako malá. Nebavilo mě, oblékat se do matčiných šatů, bot a šperků, vytvářet si na hlavě prapodivné účesy a malovat se.

 „Jacobe,“ ozvalo se za námi varovně.

            Vyplázla jsem na Jaka jazyk a s úsměvem ho obešla, abych se vzápětí vrhla do Edwardovy náruče. Spokojeně jsem si povzdechla a zavřela oči. Ledové prsty mi přejely po tváři a já s úsměvem pohlédla do zlatých očí mého anděla. Úsměv mi oplatil, ale pak se trochu zamračil.

 „Jsem v pořádku, Edwarde. Vážně,“ ujistila jsem ho, dřív než se stačil zeptal.

            Otevřel pusu, nejspíš aby protestoval. Tak jsem si stoupla na špičky a letmo ho políbila. Pak jsem od něj s úsměvem odstoupila a posadila se vedle Alice. Edward ještě chvíli stál ztuhle na místě, dokud ho neprobral Emmettův smích. Posadil se vedle mě a věnoval Emmettovi dost ošklivý pohled.

 „Co tu vlastně děláš, Jaku?“ zeptala jsem se a upřela na něj svůj pohled.

 „No, abych řekl pravdu, tak jsem se vypařil. S Billym je k nevydržení. A jestli mě vydědí, jak OPĚT vyhrožuje, tak to bude jako obvykle TVOJE vina,“ řekl a obdařil mě nevinným úsměvem.

 „Ne všechny tvoje problémy, jsou způsobeny mnou,“ namítla jsem a usmála se na Edwarda, který mě začal lehce šimrat po ruce.

 „Většinou jo,“ utrousil pobaveně.

 „Počkejte, o čem se tu bavíte?“ zasáhl do našeho rozhovoru Emmett.

 „Opovaž se, Jacobe Blacku,“ řekla jsem dřív, než stačil říct jediné slovíčko.

            Ale ten bídák se na mě pobaveně usmál, zamrkal a pustil se do vyprávění. Že já jsem ho radši tenkrát nehodila do vody, když mi nabídnul, že mě provede po La Push a seznámí mě s ostatními. Na věky věků, bych od něj měla klid.

  „Nemáš hlad?“ zeptala se Esme a ještě dřív, než jsem stačila odpovědět, mi podala piknikový koš.

 „Děkuju,“ poděkovala jsem jí a položila ho zatím vedle sebe, protože by se mohlo stát, že bych ho po Jakovi hodila.

 „ Jednou Bella se chtěla jít podívat, tam nahoru do hor a přemluvila mě, abych šel s ní. Šel jsem, jenže jsme v lese sešli z cesty – byl to její nápad, prý alespoň uvidíme víc věc – a nemohli ji pak znovu najít, takže než jsme se konečně dostali zpátky, byla skoro půlnoc a to jsme se měli vrátit do oběda. U nás na mě táta spustil, kde se takovou dobu toulám. Bella sice namítla, že to byl její nápad, ale Billy jí řekl, že ona za nic nemůže, že to já bych měl mít dost rozumu, ne ona. A to je o rok starší,“ dovyprávěl právě jednu historku a já se na něj přes skomírající plamen zašklebila.

            Škleb mi oplatil úsměvem a já se konečně pustila do sendvičů, které byly v koši. Opřela jsem se o Edwarda a zavřela oči.

 „Miluju tě,“ zašeptal mi sametovým hlasem do ucha.

 „Já tebe víc,“ namítla jsem s úsměvem, též šeptem, stále se zavřenýma očima.

 „To je diskutabilní,“ namítl a jeho rty se mi otřel o tvář.

 „No tak, nechte si to na později,“ řekl naoko vážně Emmett.

 „Zajímalo by mě,“ ozval se po chvíli Carlisel „jak to vlastně bylo s tím soubojem.“

 „Tak za to může Bella. Být to jen na mně, tak se nedám tak snadno, i když to, že prohraji, jsem plánoval od začátku. Jenže pak za mnou přišla Bella. A řeknu vám, vidět ji takhle naštvanou se mi podařilo jen párkrát a pokaždý jsem zjistil, že je lepší se s ní nepřít,“ řekl a pokrčil rameny.

Cullenovi se na mě překvapeně podívali a já zčervenala.

 „Jednala jsem poněkud unáhleně, to přiznávám,“ řekla jsem po chvíli a probodla Jaka pohledem.

            To nemohl mlčet? Ne, nemohl a jak se zdá tak ani nebude.

 „To bych řekl. Víš jaký jsem měl pak noční můry?“ zeptal se na půl vážně, ale všichni poznali, že žertuje.

            Korunu tomu nasadila Emily, když se ho zeptala : „No tak to těžko. Ty když zavřeš oči, tak o sobě do pěti minut nevíš. Ale to máte společný.“

            Myslela vlky. Vděčně jsem se na ni usmála a ona mi úsměv opětovala a přitiskla se blíž k Samovi. Bylo to vážně zvláštní. Upíři a vlkodlaci drží pospolu. Ale nevadilo mi to. Spíš naopak. Edward mě pohladil po tváři a tak mě na sebe upozornil. Vzhlédla jsem s otázkou v očích. Jen zakroutil hlavou, pousmál se a pak se sklonil k mému uchu a tiše do něj zašeptal: „Jen tak trochu nemůžu uvěřit tomu všemu co se stalo. To, že jsem našel lásku své existence, že ty jsi neutekla, když jsi se dozvěděla pravdu, ten včerejšek a. …“

            Trošku jsem se od něj odtáhla a pohlédla mu do očí, které přetékaly láskou. Cítila jsem to samé co on. Milovala jsem ho víc, než vlastní život a doufala jsem, že už je všechno špatné za námi.

28.07.2009 17:29:22
aknelinka
Na postavy a místa v povídkách pocházejících z knih S. Meyerové a si nekladu žádná práva ani nárok.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one