28. Kapitola - Zašlapané sebeovládání

28. Kapitola - Zašlapané sebeovládání - obrázek

28. Kapitola - Zašlapané sebeovládání - obrázek

Tak tady máte poslední prázdninovou kapitolku. Nevím, kolik jich ještě bude, ale abych pravdu řekla, tak to záleží na tom, jak rychle se s touto povídkou rozloučím. Jinak je neopravená, takže se omlouvám za chyby a ať se líbí.

            Poplašeně jsem otočila hlavu, ale jakmile jsem uviděla kdo v pokoji stojí, po tváři se mi roztáhl úsměv a já ručník nechala tam, kde byl. Ano, v pokoji byl Edward a tvářil se poněkud zmateně. Došla jsem k němu a lehce ho políbila na tvář a pak na ústa. Nereagoval.

 „Děje se něco?“ zeptala jsem se a čekala na odpověď.

 „Nic, jen… měla by jsi se obléct Bello,“ řekl a odvrátil hlavu.

            Zůstal v pokoji, to byl pokrok, ale já se stejně cítila mizerně. Rychle jsem se k němu otočila zády a vydala se ke skříni, aby neviděl, jak mi po tvářích stékají slzy. To už mě nemiluje? Nebo zjistil že pro něj nejsem dost dobrá? Byla tu spousta možností, ale mě napadly jen tyhle dvě. Otevřela jsem si skříň a sáhla po prvním, co mi přišlo pod ruku – tmavě zelená hedvábná košilka. Popuzeně jsme ji na sebe natáhla. Jakmile jsem ten kousek látky měla na sobě, objal mě kolem pasu.

 „Nech mě,“ řekla jsem naštvaně a překvapenému se mu vytrhla z náruče.

            Už jsem toho měla dost. Jak on na mě, tak já na něj. Uvidíme, kdo vydrží déle. Byla jsem rozhodnutá mu ukázat jak to vypadá, když vás ten koho milujete pořád odmítá. Pokud mě tedy ještě miluje. Lehla jsem si na pohovku, vytáhla si přikrývku až pod bradu a otočila se k němu zády. Chvíli se nic nedělo. Pak zhaslo světlo a klaply dveře. A já se s tlumenými vzlyky rozbrečela nanovo.

            Když jsem se ráno vzbudila, cítila jsem se nezvykle. Už jsme si zvykla, že usínám i probouzím se s Edwardovým ledovým tělem po boku a dneska jsem se po té dlouhé době probudila sama. Pomalu jsem vstala a došla do koupelny se osprchovat a vyčisti si zuby. Pak jsem otevřela skříň a chvíli zírala dovnitř. Nakonec jsem si oblékla upnuté černé kalhoty a červený rolák. Vlasy jsem si spletla do jednoho copu a vydala se dolů. Jakmile jsem vstoupila do kuchyně, už přede mnou stála Alice.

 „Z Edwarda si nic nedělej, občas se chová jako blbec.“

            Ode dveří se ozvalo tiché zavrčení. Zvedla jsem hlavu a setkala se s Edwardovým pohledem. V první chvíli jsem chtěla vstát a vrhnout se mu kolem krku a políbit ho. Pak jsem si však vzpomněla na svůj včerejší slib a zůstala sedět.

 „Udělal jsem něco, Bells?“ zeptal se smutně Edward.

 „On se ještě ptá,“ řekla Alice dřív než jsem stačila otevřít pusu.

 „Děje se něco?“ zeptala se Esme, která nás nejspíš zaslechla a jak jsem si všimla, za ní stál i zbytek Cullenových.

 „Ne, jenom Edward se chová jako naprostej…“

 „Alice,“ přerušila jsem ji dřív než stačila Edwarda jakkoliv urazit, zvedla jsem se ze židle a vyrazila ven.

            Škola proběhla celkem v klidu. Jen já se stále víc a víc cítila jako ten nejhorší člověk na světě. Kdykoliv jsme se na Edwarda podívala, měl tvář zkřivenou bolestí a v jeho očích se zračil smutek. Vážně mu takhle ubližuju já?

            Takhle to pokračovalo i několik dalších dnů. Edward se s někým moc nebavil a já vlastně taky ne. Na sebe jsme se dívali s bolestnými a smutnými pohledy. Došlo to dokonce tak daleko, že Jasper odcházel z místnosti, když jsme se tam objevili oba. Ale já se nehodlala vzdát. Miluju Edwarda, že to nejde snad ani vyjádřit slovy, ale byla jsem tak trochu sobec, který jednou zažil něco úžasného a nechtěl se toho vzdávat, ale co byste na mém místě dělali vy?

            Nastali vánoční prázdniny, ale že bych měla vánoční náladu se říct nedalo. Z kuchyně vonělo cukroví, které kvůli mně Esmé pekla, Alice s Rosalie  vyzdobovali dům, Carlisle jel s Jasperem a Emmettem pro stromek a Edward si prý musel něco zařídit. Takže jsem seděla v obýváku, v televizi běžela nějaká pohádky, ale já ji moc nevnímala.

            Chystala jsem se porušit slib, který jsem sama sobě dala, ale jaksi mi scházely i ty letmé polibky, doteky a to všechno. Ne, že bych po Edwardovi toužila nějak míň, to ne, ale chyběl mi. A hodně. Podíval jsem se na dřevěný kroužek na mé ruce, který znamenal to, že jsem Edwardova družka, ale bere to tak on? V předsíni bouchli dveře. Otočila jsem hlavu a pohlédla na Edwarda, který si vytřásal z vlasů sníh.

 „Já, můžu s tebou mluvit?“ zeptala jsem se po chvíli váhavě.

            Překvapeně se na mě podíval, ale přikývl. Zvedla jsem se a zamířila do našeho pokoje. Počkala jsem až zavře dveře a vrhla jsem se mu do náručí a začala vzlykat.

 „Co se děje, Bells?“ ozval se mi jeho sametový hlas u ucha a jeho ruka začala v uklidňujícím rytmu kroužit po mých zádech.

 „Já, chovala jsem se jako husa. Vím proč tohle všechno děláš a já místo toho, abych ti to co nejvíc usnadňovala, tak dělám pravý opak. Jenže já si myslela, že už mě ne-nemiluješ a proto mě odmítáš. Tak jsem ti chtěla ukázat jaké to, jenže jsem si neuvědomila, jak moc ti ubližuji a…“ plácala jsem páté přes deváté a najednou pocítila, jak se Edwardova hruĎ otřásá potlačovaným smíchem.

            Takže já se mu omlouvám a on se mi směje. Je snad už moc pozdě, chtít ho zpátky?

 „Ty můj blázínku. Jak by sis mohla myslet, že tě nechci? Že tě nemiluju? Jsi moje všechno. A možná jsem si opravdu tuhle lekci zasloužil, ale nebyla pro nás dva moc krutá, hm?“ zeptal se mě a začal mi stírat slzy.

            Pak se ke mně naklonil a začal mě něžně líbat. A ta touha byla zpět a tentokrát ve větší míře. Chytila jsem se ho kolem krku a jednu ruku mu zapletla do vlasů. Začala jsem couvat, neboť jsem se potřebovala opřít alespoň o zeď, jinak by se mi asi podlomily nohy, ale o něco jsem zakopla a svalila se na zem a Edwarda stáhla s sebou. Zůstali jsme ležet a dál se líbali. Něžný polibek dávno přešel v dravý. Najednou se Edward odtáhnul od mých rtů, ale jen proto aby se mohl věnovat mému krku. Zasténala jsem a pomalu mu začala rozepínat košili. Neprotestoval. Jakmile jsem mu prsty přejela po nahé hrudi, zasténal, svou rukou přejel po mých žebrech na bříško a pak se ozval zvuk trhající se látky. Zasmála jsem se a znovu se přála k jeho rtům. Za chvíli jsme obal dřeli oba nazí na podlaze a bylo nám úplně jedno, že dům je plný upírů, kteří nás slyší. V téhle chvíli mi bylo jedno úplně všechno.

            Ležela jsem v jeho náručí s hlavou přitisknutou na jeho hruď a na sobě jsem cítila lehký dotek látky, jak přes nás Edward nejspíš přetáhl deku.

 „Teď už jsi spokojená?“ ozval se mi u ucha Edwardův hlas, ale nebyl rozzlobený, spíše pobavený.

 „Ano,“ odpověděla jsem a pohlédla na něj.

 „Tohle mi už, Bells, víckrát nedělej. Víš, jak jsem se ze začátku cítil, když jsem si myslel, že jsem ti něco provedl? A k tomu jsi teď moje sebeovládání zašlapala hluboko do země,“ řekl a políbil mě na špičku nosu.

 „Mně to nevadí,“ řekla jsem a políbila ho na ústa.

            Pak jsem se zvedla a začala se shánět po novém oblečení, protože tohle bylo jaksi nepoužitelné.

 „Co to děláš?“ zeptal se a pozoroval mě z podlahy.

 „Půjdu pomoct Esmé,“ odpověděla jsem a rychle na sebe natáhla dlouhé tmavomodré triko, které by se dalo považovat za šaty, k tomu si natáhla černé leginy a triko si zhruba v polovině přepásala černým páskem. Vlasy jsem si rychle projela hřebenem, na nohy obula černé balerínky a zamířila do kuchyně. U schodiště mě Edward dohnal. Měl na sobě tmavomodrou košili a černé kalhoty, takže jsme k sobě ladili. Zasmála jsem se a on mě obdařil úsměvem a poté i polibkem.

            Když jsme sešli dolů, všichni se po nás podívali. Okamžitě jsem zčervenala a Emmett se rozesmál. Edward na něj výhružně zavrčel a vyprovázen dalším výbuchem smíchu mě doprovodil až do kuchyně, kde se Esmé právě pachtila s vanilkovými rohlíčky. No, i když pachtila, není ten správný výraz. Kuchyň i ona sama byla perfektně čistá a každý rohlíček byl perfektní. Když na nás s mateřským úsměvem pohlédla, opět jsme zčervenala.

            Edward mě políbil na temeno hlavy a zmizel v obýváku. Esmé se na mě usmála a podala mi zástěru. Úsměv jsem jí opětovala a s chutí se pustila do vykrajování perníčků.

            Večer, před tím, než jsem šla spát, jsem pod nádherně ozdobený stromek položila své dárky a s Edwardem po boku se vydala do pokoje. A při pomyšlení, že dnes budu usínat znovu po jeho boku, se mi na tváři objevil spokojený úsměv.            

31.08.2009 19:45:51
aknelinka
Na postavy a místa v povídkách pocházejících z knih S. Meyerové a si nekladu žádná práva ani nárok.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one