29. Kapitola - Veselé Vánoce a šťastný Nový rok

29. Kapitola - Veselé Vánoce a šťastný Nový rok - obrázek

29. Kapitola - Veselé Vánoce a šťastný Nový rok - obrázek

Ahojda a je tu nová kapitolka. Podle mě je naprosto příšerná a zároveň prodloužila povídku o dalších pár kapitol. Není opravená, mám toho moc, myslim ve škola, každej den se domu dostávám až skoro v šest, takže... Ať se líbí

Byla jsem v nebi. Nebo jsem se alespoň tak cítila. Za okny poletovali bílé sněhové vločky, v domě voněla vanilka a skořice a můj vztah s Edwardem byl od včerejška prostě skvělý. Sice jsem musela přestát několik Emmettových vtípků – i když Edward to takhle v klidu neřešil. Spokojeně jsem se protáhla a přitiskla se k Edwardovi. Za několik málo okamžiků mě začal lehounce hladit po tváři.

 „Dobré ráno,“ zazněl mi jeho sametový hlasu ucha.

 „Dobré,“ zamumlala jsem nazpět.

 „Dneska jsou Vánoce,“ pronesl po chvíli.

 „Já vím,“ odpověděla jsem nazpět, ale nic na světě by mě teď nedokázalo od Edwarda oddělit.

 „Mám ti od Emmetta vyřídit, že jestli do deseti minut nebudeme dole, tak pro nás osobně přijde,“ přetlumočil mi myšlenku svého bratra.

 „Emmett je horší než desetileté dítě,“ zareagovala jsem na to, ale vidina Emmetta tady a zrovna teď mi naháněla strach.

            Pomalu jsem vstala a zamířila do koupelny, abych si alespoň došla na záchod a vyčistila si zuby. Pak jsem se oblékla do oblečení, které mi zatím Edward vybral. Zelené šaty po kolena bez ramínek a na to červené bolerko. Na nohy jsem si natáhla podobné legíny jako včera, akorát v tmavě zelené barvě a na nohy po útrpném vzdechu obula lodičky v barvě svetru.

 „Vánoční barvy?“ poznamenala jsem, když jsem se prohlédla v zrcadle.

            On sám měl na sobě tmavě zelené kalhoty a červenou košili. Netřeba říkat, že vypadal úžasně. Nevinně se na mě usmál a objal mě kolem pasu.

 „Jsi nádherná,“ zašeptal mi do ucha a letmo mě políbil na ucho.

Zčervenala jsem, ale zrak nesklopila. Pak si povzdechl, chytil mě za ruku a vydal se se mnou ke dveřím. Vešli jsme do obýváku, kde už byla celá rodina a jak to vypadalo, čekalo se už jenom na nás. Na stolku stálo na talířku nějaké cukroví, konvička s čajem, ze které se lehce kouřilo a talíř s toasty. Vděčně jsem se na Esmé usmála a vrhla se na ně, neboť jsem dostala celkem hlad. Emmett, který seděl v křesle naproti mně, mě propaloval pohledem. Uchichtla jsem se a strčila do pusy poslední sousto. Sice na talíři ještě jeden toast zbyl, ale myslím, že to by Emmett už asi nepřežil. Odstrčila jsem talíř od sebe a vzala do rukou šálek s čajem..

Emmett se už – už chystal vrhnou na dárky, ale Esmé ho zarazila. S výrazem mučedníka se posadil zpět do křesla a kdybych ho neznala, asi bych věřila, že začne brečet.

 „Dárky u nás vždycky rozdává Emmett nebo Alice, ale pokud chceš Bello, můžeš to letos udělat ty,“ nabídla mi Esmé.

            Zavrtěla jsem hlavou a řekla : „Ať to udělá Alice.“

            Ta mě obdarovala zářivým úsměvem, zatímco Emmett se na mě ublíženě podíval. Pokrčila jsem omluvně rameny a opřela se o Edwardovo rameno. Alice se vrhla k hromadě dárků pod stromečkem. Chvíli se rozhlížela kolem a nakonec sáhla po jednom obdélníkovém balíčku v tmavě modrém papíře a s šibalským úsměvem ho podala Edwardovi. TeĎ jsem litovala, že jsem nevybrala Emmetta. Když začal dárek rozbalovat, do tváří se mi nahrnula krev. Ty dvě zrádkyně se pobaveně šklebily a Alice schválně čekala, až to rozbalí, aby to všichni viděli. Edward se na kalendář nejdřív překvapeně dívala a pak se na mě pobaveně otočil. Sklonila jsem tvář a cítila jak víc a víc rudnu. Najednou mi Edward zvednul bradu a věnoval mi krátký polibek.

 „Děkuju,“ zašeptal a pohladil mě po zrudlé tváři.

 „No, byl to hlavně Alicin a Rosalin nápad,“ řekla jsem a podívala se na ty dvě.

            Ty se teď skláněli spolu s ostatními nad kalendářem a hodnotili svou práci.

 „A teď já,“ vykřikl Emmett a vrhnul se k stromečku dřív, než někdo z nás stačil protestovat.

            Nakonec se ti dva střídali, neboť Emmettt by dokázal být nesnesitelný. Na můj dárek Carlisle koukal překvapeně, pak mě obdařiv vděčným pohledem a jakmile se rozdali všechny dárky zmizel ve své pracovně, aby se mohl nerušeně pustit do čtení. A co kdo vlastně dostal?

            Carlisle, krom mé knížky dostal od Edwarda taky nějaké knihy, od Alice novou koženou brašnu do práce, od Rosalie nové zlaté hodinky, od Jaspera nějaké letenky pro něj a Esmé a od Emmetta nějaké CD-čko, jak jsem se později dozvěděla, bylo plné písniček, které mu Emmett nahrál, aby se trochu zorientoval v tom, co se teĎ hraje.

            Esmé krom mého a Jasperovo dárku, dostala od Carlisla perlový náhrdelník, spolu s náušnicemi a náramkem, od Alice několik nových šatů, od Rosalie a Emmetta nějaký zámeček, který byl spíš zřícenina, který mohla ve volném čase zrekonstruovat a od Edwarda nějaký obraz, který byl prý z doby, kdy byla Esmé ještě člověk.

            Emmett dostal od Rosalie a Alice nějaké nové auto, tedy spíš klíčky, auto na něj čekalo na letišti, a od Jaspera s Edwardem dostal mapu, na které bylo zakresleno jedno místo v lese. Prý tam na něj čeká překvapení. Esmé jemu a Rosalie zařídila nový byteček v Anglii a Carlisla nějakou knihu. Sice jsme pochybovala, že zrovna on bude číst, ale třeba se o to Carlisle pokouší.

            Rosali dostala od Carlisla zlatý řetízek s rubíny, od Alice nový šatník, od Emmetta sadu spodního prádla, od Jaspera zlaté náušnice a od Edwarda nějaké písničky.

            Alice dostala od všech spoustu oblečení a myslím, že byla šťastnější něž desetiletá holčička, která dostala svou vysněnou panenku.

            Jasper dostal od Edwarda a od Carlisla knihy, od Rosalie motorku, od Emmetta nějaké videohry a od Alice skleněné šachy.

            Já s Edwardem jsme měli hodně dárků společných. Stejně jako Ros a Emmettovi nám Esmé zařídila domeček někde ve Skotsku a Alice ji s tím pomáhala, Carlisle Edwardovi věnoval nějaké knihy a mně stříbrný řetízek se safíry, od Rosalie jsme dostala nějaké oblečení a Edward asi dvacet CD-ček, Emmett mi dal kameru se slovy, že až s Edwardem někam odjedem, tak mám 24 hodin denně točit a Edwardovi dal nějaké programy a hry na PC, Jasper dal Edwardovi taky nějaké knížky a mně stříbrný náramek. Os Edwarda jsme dostala CDčko s jeho skladbami a zlatý řetízek s malým vlčkem.

            Ani jsem se nedivila, že dostal tolik knih. Edward byl vášnivý čtenář. Po rozdání dárků, se většina z nich přesunula ven, kde po sobě házela sněhem. Já jsem zůstala uvnitř a přemýšlela. Nebo jsem to alespoň měla v úmyslu. Najednou mě však chytili čísi ruce a v dalším okamžiku jsem ležela ve velké kopici sněhu a další mi snad ten někdo hodil na hlavu. Vzhlédla jsem a viděla šklebícího se Emmetta, který natahuje k Jasperovi ruku.

 „Emmette,“ ozval se výhružně Edward, který právě vyběhl z domu.

            Teď se pro změnu zašklebil Jasper. Kdy se ti dva přestanou sázet?

 „Jsi v pořádku?“ strachoval se okamžitě Edward.

 „J-J-Jasně,“ řekla jsem drkotajícími zuby, neboť až na příšernou zimu, jsem vážně byla v pohodě.

            Edward si povzdychl a zvedl mě ze země. Pak mě donesl do pokoje a v dalším okamžiku zmizel v koupelně, odkud jsem zaslechla napouštějící se vanu.

 „Svlékni si to mokré oblečení, ať nenastydneš,“ řekl, jakmile se vrátil.

            Poslechla jsem ho, nebo se tedy alespoň snažila. Oblečení, které jsme měla na sobě, navlhlo strašně rychle a teď se na mě lepilo. Edward vypnul vodu a vrátil se do pokoje. Když viděl, že jsme ze sebe teprve sundala šaty a bolerko, se trochu zamračil a pak mi pomohl. Jakmile se mě však dotknul, přestala jsem dýchat a mé srdce se rozeběhlo jako splašené. Pousmál se a vtiskl mi malý polibek na nos.

            Jakmile jsem byla nahá, vzal mě do náručí a odnesl do vany plné vody s pěnovou přikrývkou na hladině. Když mě položil do vany, usykla jsem, jak mi najednou teplá voda zahřála promrzlé tělo. Edward se otočil, že odejde, ale chytila jsem ho za ruku.

 „Nechceš jít ke mně?“ zeptala jsem se a v další chvíli trochu zčervenala.

            Zamyšleně se na mě podíval. Vana byla dost veliká, to jsme věděli oba. Jenže šlo o to, jestli se oba dokážeme udržet. Nakonec se usmál a svlékl se. Úsměv jsem mu oplatila a sledovala jak si sedá naproti mně. Ta vzdálenost se mi moc nelíbila, takže jsem se přesunula k němu a bokem jsem se mu posadila na klín. Do ruky jsem nabrala trochu pěny a foukla mu ho do obličeje. Ďábelsky se usmál a v další chvíli jsme začali s naší malou pěnovou válkou.

 

***

            Seděla jsem v obýváku, sledovala kluky jak hrají nějakou hru a cpala se vanilkovými rohlíčky, což jsme poslední dobou dělala častokrát. Jestli to takhle půjde dál, brzo se do ničeho nevejdu. S tou myšlenkou jsem odložila talíř se slibem, že na něj už nešáhnu. Poslední dobou jsem se totiž cpala vším možným. Po chvíli jsem však neodolala a pustila se do nich znovu.

 

***

            Bylo 31. prosince. Alice nadšeně pobíhala po době a sem tam dolaďovala nějaký maličkosti. Vážně nechápu proč dům tolik zdobí, když tu nikdo jiný krom nás nebude. Přede mnou ležel talíř s míchanými vajíčky a já na něj nešťastně hleděla. Ne že bych neměla hlad, nebo, že bych mi snad nechutnaly, to ne, ale když jsem si dnes oblékala jedny rifle, nemohla jsem je v pase skoro dopnout. Prostě jsem ztloustla. Když jsem to řekla Alici, tvrdila, že se za tu dobu co je mám – 3 roky – mohly klidně srazit, nebo jsem povyrostla. Asi má pravdu.

 „Děje se něco, Bello?“ zeptala se Esmé, která právě vešla do kuchyně, a starostlivě si mě měřila.

 „Ne, nic, jen jsem se zamyslela,“ zalhala jsem úspěšně a vložila si do úst jedno sousto.

            V další chvíli jsem však tohle tvrzení úplně vyvrátila. Esmé nalila na pánvičku olej a začala na něj pokládat nějaké naložené maso. Ve chvíli, kdy se maso dotklo oleje, k mému nosu dolehla vůně, která okamžitě zburcovala můj žaludek a v další chvíli jsem se už kamarádila se záchodovou mísou.

 „Jsi v pořádku?“ ozval se za mnou Edwardův hlas, a když jsem se otočila, uviděla jsem i zbytek Cullenových, jak se na mě starostlivě dívají.

 „Jasně, jen jsem se včera asi moc přejedla,“ řekla jsem a vstala, abych si vypláchla ústa.

 

***

            Večer jsme slavili Nový rok. Tedy spíš oni, já od půl deváté klimbala v Edwardově náručí a nebýt toho, že měl chvilku před půlnocí probudil, zaspala bych Nový rok. Emmett s Jasperem  o půlnoci spustili ohňostroj a tak jsem nadšeně sledovala měnící se barvy a obrazce a popíjela skleničku šampaňského.

 „Miluju tě,“ zašeptal mi Edward do ucha a políbil mě na krk.

            Usmála jsem se a zavřela oči. Jak bylo nádherné poslouchat tyhle slova, od toho nejkrásnějšího anděla na světě.  

 

***

            Bylo 15. ledna- Přesně dva měsíce od doby kdy jsem naposledy viděla Charlieho, přesně dva měsíce od doby, kdy jsem si vzala Edwarda. Ne, že bych nebyla šťastná, právě naopak. Jen jsem měla pocit, že mě Edward asi moc rozmazluje. Včera jsem si totiž všimla, jenže přitom, jak poslední dobu jim, se není co divit.  Jen se mi to prostě stalo poprvé. A o tom, že skoro každý den zvracím, raději nebudu mluvit. Jenže včera Edwardovi došla trpělivost a zavolal Carlisla, aby mi udělal nějaké testy, jestli jsem v pořádku. Snažila jsem se oběma namluvit, že je to jen nějaká střevní chřipka, ale Edward byl neústupný.  Tedy pouze v tomhle směru, jinak jsem si neměla na co ztěžovat.

 „Bello?“

 „Hm?“

 „Volal mi Carlisle. Po škole se máme stavit u něj v ordinaci. Má výsledky těch tvých testů,“ řekl mi Edward a já si v té chvíli bla jistá, že obavy nejsou jen na jeho tváři.

16.09.2009 19:18:47
aknelinka
Na postavy a místa v povídkách pocházejících z knih S. Meyerové a si nekladu žádná práva ani nárok.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one