1. září chce většina lidí vypadat co nejlíp, ale abych řekla pravdu, tohle mě nikdy netrápilo. Vážně jsem nedokázala pochopit lidi, jmenovitě mou sestru a matku, které dokáží dvě hodiny zírat do skříně a pak začít zkoušet jeden model za druhým. A také jsme nedokázala pochopit, proč musí být Katie ve škole už v půl sedmé, když škola začíná až v osm. Chudák Kevin kvůli ní bude muset vstávat stejně brzo jako ona, neboť ji tam musí odvést.

            Já jsem ráno vstávala v sedm. Došla jsem se jako obyčejně proběhnout, osprchovat, a pak ze skříně vytáhla první oblečení, na které mi padnul zrak, a které bylo jakž takž slušné a společensky vhodně, abych nemusela celý následující týden poslouchat, jaká jsem hrozná dcera a sestra, jak jsem je hrozně znemožnila. Po chvilce váhání mezi černými šaty nad kolena se zavazováním kolem krku s bílím bolerkem na to a tmavě fialovými riflemi s černým tričkem se žlutým potiskem, zvítězili šaty. Na nohy jsem si ještě natáhla silonky a po chvilce hledání jsem našla i černé balerínky, které mi v dobré víře, že se ze mě snad konečně stává dáma, koupila před dvěma roky mamka.

            Vydala jsem se do garáže, abych nastartovala svoje autíčko, když jsem si všimla, že všechny čtyři kola jsou ušlé. Zběžně jsem je prohlédla a zjistila, že každá z nich je propíchnutá. Až se mi Katie dostane do rukou, přísahám, že ji zabiju. Vyšla jsem z garáže a na mobilu vytočila Thomasovo číslo. Thomas byl jeden můj spolužák a kamarád. Měl to sem nejblíže, tak jsem si myslela, že by pro mě mohl dojet. Ale to by nesměl mít vypnutý telefon. 

 „Děje se něco?“ ozval se vedle mě sametový hlas Mathewa.

 „Jo, nedostanu se do školy,“ odpověděla jsem a zkusila číslo Sandry.

 „Proč?“ zeptal se znovu.

            Podívala jsem se na něj a viděla, jak k nám míří jeho sourozenci. Naštvaně jsem hovor típla, když mi operátorka sdělila, že číslo je obsazeno.

 „Mám propíchnutý gumy,“ řekla jsem a mávla rukou směrem ke garáži.

 „A nechceš jet s námi?“ zeptala se Cristin.

            Nejprve jsem chtěla odmítnou, ale pak mi došlo kolik je hodin a tak jsem souhlasila. Řídil Mathew a mě Kristin vystrčila na sedadlo spolujezdce. Myslela jsem, že cesta proběhne v tichu, jak jsem byla zvyklá z našich rodinných jízd, ale v tom jsem se spletla. Ti tři se začali pošťuchovat a já se po chvíli musela začít smát s nimi. Když jsme dorazili ke škole, ještě s úsměvem jsem vystoupila a poděkovala.

 „Ještě neděkuj. Ještě tě povezu domů a co ty víš, co se může stát,“ varoval mě s vážným výrazem Daniel.

            No takhle se vydržel tvářit jen chvilku, pak se znovu začal smát. A já s ním.

 „Budu muset jít, uvidíme se ve třídě,“ rozloučila jsem se s nimi, když jsem je nakonec dovedla k ředitelně, kde se měli hlásit dnes ráno.

            Při cestě do třídy jsem si pomyslela, že nakonec asi nebudou tak špatní, jak jsem si myslela. Možná jsem se v nich prostě jen spletla. Ve třídě už byli všichni a většina z nich byla shromážděná okolo mé sestry, která jim v živých barvách líčila, co všechno o prázdninách zažila.

 „Přišlas právě včas, její veličenstvo se podle svých slov dostává k tomu nejlepšímu,“ řekl mi místo pozdravu Erick – vysoký blonďák s pihovatým obličejem a oříškovýma očima.

 „Málem se postarala o to, abych nepřišla vůbec,“ řekla jsem a posadila se k sobě do lavice, kde jsem seděla sama.

            Krom mě a Ericka tu bal ještě Hilary – zrzka s modrýma očima, Alex – černovlásek s ocelovýma očima, Georg – brunet s černýma očima, Sandra – černovláska s modrýma očima, Thomas – špinavý blonďák se smaragdovýma očima a Filip – černovlásek s tmavě modrýma očima.

            Nás sedm se nikdy Katie neklanělo a nepodlézalo, tak jak to dělají ostatní, takže je jasné, že jsme nebyli zrovna moc oblíbení, ale pravda je taková, že nám to moc nevadilo.

 „Co se stalo?“ zareagoval na mou předchozí větu Thomas.

 „Mam propíchnutý gumy a mám takové tušení, že za tím stojí ten rozkošný dokonalý andílek,“ odpověděla jsem a otočila se dopředu, neboť právě zazvonilo a dovnitř vešel profesor Airborne spolu s Mathewem.

            Třídou se okamžitě rozlehlo údivné achání a ochání a šepot dívek. Kluci nad tím rozruchem  jen protočili oči a víc se o Mathewa nezajímali.

 „Toto je Mathew Darkins, váš nový spolužák. Jsem si jistý, že se postaráte o to, aby si tu brzy zvykl. Prosím, Mathewe, posaď se,“ promluvil k nám pan Airbone a zamířil ke katedře.

            Mathew se porozhlédnul po třídě a já i bez toho věděla, že tu jsou pouze dvě volná místa – vedle mě a vedle Katie, která se sebevědomě usmívala. Mathew se usmál a zamířil ke mně. Málem jsem zasténala nahlas, když jsem uviděla Katiin výraz. Dneska to bylo auto, zítra to můžu být já.

 „Můžu?“ zeptal se Mathew a čekal na odpověď.

            Jen jsem přikývla a zpražila pohledem Georga, který se za mnou chichotal.

 „Nevíš, proč se na mě tvoje sestra mračí?“ zeptal se Mathew a já se podívala stejným směrem jako on.

            Katie na nás – tedy spíš na mě – upírala zamračený a z části nenávistný pohled. Najednou mi to přišlo zábavné. Katie byla zvyklá, že vždy dostala, co chtěla a nejednou…

 „Myslím, že se spíš mračí na mě,“ odpověděla jsem.

            Vrhl na mě zmatený pohled.

 „To neřeš,“ řekla jsem a začala si psát poznámky.

 

***

 

 „Ahoj Mathewe,“ řekla sladkým hláskem Katie po hodině.

 „Katie,“ oplatil jí pozdrav kývnutím hlavy a pak se otočil ke mně.

 „Co máš teď?“ zeptal se.

 „Španělštinu s profesorkou Gernestrovou,“ odpověděla jsem po chvíli zírání do rozvrhu.

 „Můžu?“ zeptal se a sáhnul po mém rozvrhu.

            Přikývla jsem a čekala. Vzal si ho a chvíli ho porovnával s tím svým. Pak mi ho s úsměvem vrátil a řekl: „Máme většinu hodin společných.“

  „Hele, Angie co děláš v pátek?“ zeptal se Filip a objal mě klem ramen.

 „Zatím nic, proč?“ zeptala jsem se a pomaluje rozešla ke třídě španělštiny s Mathewem po jednom boku a Filipem, který měl teď také španělštinu, po druhém.

 „Teda asi se urazím. Budu mít narozeniny, víš?“

            Začala jsem se smát. Ano Filip měl mít narozeniny, ale až za dva týdny. Když jsem na tento fakt poukázala, jen mávnul rukou a vysvětlil mi, že tohle bude taková generálka.

            Zbytek dne proběhl celkem v klidu, tedy až na Katiiny vražedné pohledy, které mi věnovala pokaždé, když mě uviděla se Mathewem. Což bylo skoro pořád, neboť ten kluk byl jako neodbytné štěně. A nejhorší bylo, že jsem prostě neměla na to, abych mu řekla, aby odpálil. Celý den jsme si povídali o všem možné – on mi vyprávěl něco o své rodině, já zase o své. Celkem se smál našim vztahům a já se k němu musela přidat. Kdyby se udílela cena za nejhorší rodinu, vyhráli bychom to na celé čáře. Když se ke mně pak posadil při obědě, ani mě nenapadlo protestovat a prostě dál jsem pokračovala v našem rozhovoru. Hilary, Filip, Erick, Geor, Thomas i Sandra to brali v klidu. Prostě se naše řady o další tři lidi rozšířili. Nic víc, nic míň. Jenže já začínala být zmatená sama ze sebe čím dál víc.        

24.12.2009 17:28:59
aknelinka
Na postavy a místa v povídkách pocházejících z knih S. Meyerové a si nekladu žádná práva ani nárok.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one