5. Kapitola - Společný večer

5. Kapitola - Společný večer - obrázek

5. Kapitola - Společný večer - obrázek

A je to další kapitolka po hóóódně dlouhé době. Jenže toho poslední dobou bylo moc. Pololetí, čtvrtletky, atak. Navíc jsem teď začala číst 9 díl Anity a do toho koukat na TVD, takže jsem trochu nestíhala. Ještě jednou se omlouvám a doufám, že se bude líbit. A pls omluvte chyby.

       Ležela jsem u sebe v pokoji na posteli, na uších jsem měla sluchátka a četla si. Ne, že bych třeba nechtěla dělat něco jiného, třeba jet jen tak s kamarády do města večer pak k Filipovi na tu jeho generálku, ale měla jsem zaracha. Proč? Prostě jsem zapomněla, že má přijet babička z matčiny strany a trochu se opozdila v práci. Ne o moc, prostě jsem se zakecala s Lily, která se mnou dneska měla službu v Luně, ale stalo se. Katie pak neodolala, a když jsem řekla, že v pátek slaví jeden kamarád narozeniny, řekla mamce, že žádný z mých kamarádu v nejbližší době narozeniny nemá. Poukázala jsem na to, že ona mé přátelé nezná a tak nemůže vědět, kdy má kdo narozeniny. Jen se škodolibě usmála a řekla, že jako předsedkyně třídy a pomocnice v kanceláři ředitele, o tom přehled má. A tak jsem dostala domácí vězení na dva týdny. Takže po škole a ve středu a v pátek, kdy dělám v Luně, po práci musím okamžitě domů a nesmím vystrčit ani nos. Málem se mi povedlo prosadit, že pokud bude něco důležitého, můžu jet pomoct Sarah, ale to by nesmělo být Katie.

 „Mami, přece jí znáš. Ona ti řekne, že jede pomoct té Sarah a místo toho se bude tahat s nějakým klukem.“

            Matka nakonec uznala, že má moje drahá sestřička pravdu a tak jsem trávila svá volná odpoledne u sebe v pokoji. Něco vám řeknu. Mít sourozence není žádná slast. Nebo aspoň ne takové, jako je Katie. Povzdychla jsem si a vrátila se ke knize. Najednou mi někdo sundal sluchátka z uší a já se překvapeně a hlavně vylekaně podívala na narušitele mého klidu – Mathewa.

 „Co tu děláš?“ zeptala jsem se a trochu se zamračila.

 „Slyšel jsem Kat, jak říká, že nikam nesmíš a že jsi doma sama. A protože mě taky všichni opustili a vyrazili za zábavou, řekl jsem si, že bychom si mohli dělat společnost,“ odpověděl mi s úsměvem.

 „A co že si nejel s nimi?“ zeptala jsem, neboť mě to opravdu zajímalo, přece jen je pátek večer.

 „Nějak jsem neměl náladu,“ řekl a pokrčil rameny.

            Nechápavě jsem zakroutila hlavou. Mathew Darkins byl pro mě jednou velkou záhadou. S nikým se moc nebavil on ani jeho rodina. Přesto jakmile jsme osaměli, úplně se změnil. Byl zábavný, upovídaný a ano byl i okouzlující. Jenže, i když jsem se dostala přes ten počáteční předsudek, stále tu byl ten divný pocit, který se čas od času objevil. Přesto tu bylo i něco, co mě k němu přitahovalo. A za to jsem se proklínala každý den, kdykoliv se na mě usmál a já na chvíli ztratila pojem o čase.

 „Co se děje?“ ozval se jeho sametový hlas těsně u mého ucha a já sebou polekaně cukla.

            Klečel přede mnou, takže když jsem odvrátila hlavu od okna, kam jsem se během svých myšlenkových pochodů dívala, byly naše obličeje tak blízki, že se špičky našich nosů dotýkaly.

 „N-nic,“ vykoktala jsem a posadila se. Při tom jsem omylem vytrhla sluchátka z notebooku a hudba se okamžitě rozlehla pokojem, rychle jsem to ztlumila, protože to hrálo vážně o něco víc na hlas, než by mohl kdokoliv snést, navíc pokud by měl Mathew chuť si povídat, neslyšel by ani vlastního slova.

 „Co to čteš?“ zeptal se najednou a zvědavě naklonil hlavu na stranu.

 „Prokletí Salemu,“ odpověděla jsem, založila knihu a podala mu ji.

Zatvářil se trochu pobaveně, ale jakmile zaregistroval můj překvapený výraz, pobavenost zmizela a on mi s lehkým úsměvem knihu vrátil. Posadila jsem se opřela se o zeď, knihu položila vedle sebe a čekala. Mathew se stéle s úsměvem posadil na postel stejně jako já, takže jsme seděli naproti sobě.

 „Jak jsi se vlastně dostal do domu?“ zeptala jsem se když mi najednou došlo, že ho sem nikdo pustit nemohl, neboť byli všichni pryč.

 „No nejdřív jsem zvonil, ale ty jsi mě asi neslyšela a tak jsem zkusil jestli není odemčeno a bylo. Vadí ti to?“ zeptal se a já v jeho obličeji zahlédla opravdickou starost.

 „Ne,“ řekla jsem a zakroutila hlavou.   

 „Nechceš něco k pití?“ zeptala jsem se po chvíli ticha.

            Jen zakroutil hlavou a dál mě sledoval. Začalo mi to být nepříjemné. Po té co jsme další čtvrt hodinu strávili v tichu jsem si založila ruce na prsou a zamračila se na něj. Jen se víc usmál.

 „Co by jsi vlastně teď dělala, kdybys neměla domácí vězení?“ zeptal se z ničeho nic, ale byla jsem ráda, že konečně promluvil.

 „Nejspíš bych šla s přáteli do kina nebo někam do klubu zatancovat si a tak,“ řekla jsem a zastrčila si pramínek vlasů za ucho.

            Chvíli mě zamyšleně sledoval. Pak vyskočil z postele a beze slova začal něco dělat na mém notebooku. Už už jsem se chtěla zvednout a zeptat se ho, co to děla, ale dřív než jsem stačila něco říct se ke mně otočil a zeptal se : „Smím prosit?“

            Chtěla jsem namítnou, že tu díky němu nehraje hudba, neboť jsem myslela, že vypnul přehrávání úplně, ale on pouze přidal hlasitost. Pokojem se rozezněla písnička Say All I Need od OneRepublic (http://www.youtube.com/watch?v=GRSZpV6WIuU). Pozvedla jsem obočí, ale mlčela jsem. Jednu svou ruku jsem mu vložila do dlaně, kterou ke mně natahoval a druhou na rameno. On mou ruku ve své dlani jemně stisknul a svou druhou ruku položil na můj bok. Začali jsme se pohupovat do rytmu.

 „Proč tohle vlastně děláš?“ zeptala jsem se a nechala se protočit pod jeho rukou.

 „Protože jsme oba dva zoufalci, kteří mají občas dost svých sourozenců?“ zeptal se s úsměvem a otočil se s námi.

 „Daniel musí být skvělý bratr,“ řekla jsem.

 „Taky že je. Pokud není s Cristin. Ta holka ho dokonale ovládá,“ řekl a zašklebil se na mě.

            Rozesmála jsem se.

 „Tomu se říká láska, Mathewe,“ řekla jsem stále s úsměvem.

            Úsměv mi oplatil a znovu se se mnou zatočil.

 

***

 

            Po dalších třech hodinách v Mathewově společnosti jsem musela uznat, že jsem se v mém posudku na něj spletla. Byl zábavný, společenský, milý, okouzlující a přiznávám nadpozemsky krásný. Po prvním tanci se jich vystřídalo ještě několik. Pak jsme si objednali pizzu a zrovna teď, chvíli po půlnoci jsme seděli u mě v pokoji na posteli a společně se dívali na horor Nenarozeni.

 „Lituješ toho, že jsem dnes přišel?“ zeptal se z ničeho nic.

            Podívala jsem se mu do očí a odpověděla naprosto upřímně : „Ne, naopak. Užila jsem si to.“

            Usmál se a zastrčil mi pramínek vlasů za ucho. Úsměv jsem mu opětovala. Pomalu se ke mně začal sklánět, když v tom se dole bouchli dveře a domem se roznesl smích Katie a ještě někoho. Oba jsme sebou trhli a upřeli zrak zpět na obrazovku.

 „Asi bych měl jít,“ řekl po chvíli trapného ticha Mathew.

 „Jo, jasně,“ přitakala jsem, vypla film a šla ho doprovodit dolů.

  „Děkuju, že jsi přišel. Vážně jsem si dnešek užila,“ řekla jsem mezi dveřmi.

 „To já taky. Dobrou noc, Angie,“ řekl Mathew a vydal se ke svému domu.

 „Doboru Mate,“ zašeptala jsem a zavřela dveře.

            Vrátila jsem se do pokoje a dala si sprchu. Když jsem si čistila zuby a dívala jsem se na sebe do zrcadla, teprve mi došlo, co se málem stalo. Málem jsem políbila Mathewa Darkinsna. Toho koukalo kterém toužila celá škola. Kluka, který si nejspíš vůbec neuvědomoval, jak zatočil s mými pocity a city. Měla jsem za sebou už pár vztahů, dobře, byli dva. Jenže ani s jedním z těch kluků jsem nikdy necítila to, co jsem cítila teď. A možná taky proto to nikdy nezašlo dál než k polibkům.

            Jednou jsem se babičky ptala na to, jak potkala dědu a jak věděla, jestli je to ten pravý. Tehdy mi řekla, že až před sebou budu mít toho, s kým mi je předurčeno strávit zbytek života, mou spřízněnou duši, poznám to. Když jsem se zeptala jak, jen se pousmála a řekla mi, ať naslouchám srdci. A já měla takový neodbytný pocit, že se to právě stalo.

17.02.2010 15:08:25
aknelinka
Na postavy a místa v povídkách pocházejících z knih S. Meyerové a si nekladu žádná práva ani nárok.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one